Ztracené pojednání o cizích jazycích a jejich studiu

Myslím, že už není třeba připomínat, že přestal fungovat blogovací server který provozovala 1 ze známých veřejnoprávních televizí. na něm byl také můj blog, kde kromě jiných zajímavých věcí, bylo také pojednání o studiu cizích jazyků, nebo o mém přístupu k cizím jazykům všeobecně. Hodilo by se začít tím, že bych z původního pojednání o cizích jazycích vybral opět to nejzajímavější, jak jsem to udělal ohledně hudby a mého kontaktu s mimozemšťany.

co se týká cizích jazyků, pokládám angličtinu Za svůj druhý jazyk, protože moje babička pocházela z Anglie. byla to velice zajímavá osobnost, protože se moje babička zabývala překládáním knih do angličtiny Šárka také angličtinu vyučovala na jazykové škole a dokonce v sedmdesátých letech 20 století existoval v tehdejší Československé televizi také kurz angličtiny, který ještě nebyl ani barevný, ve kterém vystupovala jednalo se pouze o jeden díl tohoto kurzu, akorát je velká škoda, že nevím jak se tento kurz angličtiny jmenoval. Jediné, co o tom vím je, že znělkou tohoto kurzu byla jedna písnička od skupiny the Beatles.

díky tomu uměl můj táta velice dobře anglicky a kromě toho, že jsem se učil mluvit česky, tak jsem se odmalička díky tomu učil také anglicky. Pokoušel jsem se také angličtinu nějak využít a pro zajímavost jsem se jí učil také na jazykové škole s cílem se pokusit udělat si z tohoto jazyka státnici. To se bohužel nepovedlo, protože to bylo velice drahé. Alespoň víme že naše státní jazyková škola se sídlem na Národní třídě V Praze je velice kvalitní pokud jde o výuku cizích jazyků, protože mezi učiteli má hodně rodilých mluvčích to se netýká jenom angličtiny ale všech cizích jazyků, které se tam můžete učit. Zajímavé je, že orientální jazyky jsou levnější než jazyky evropské nebo základní světové, jako je angličtina, němčina francouzština italština a třeba španělština.

Největší zajímavostí ohledně studia cizích jazyků, zájem o studium japonštiny. To vzniklo ten krát tak, že jako zdravotně postižený bych měl umět něco, co umí málokdo. V té době to byla japonština, protože se nepočítá s tím, že by to tady moc lidí umělo a věnoval jsem se tomu od konce základní školy asi do 17 let. Časem jsem se dozvěděl potom to Šárka že se dá japonština učit na jazykové škole, ale nějak jsem se k tomu nedostal. U té japonštiny a mého studia tohoto jazyka pokládám za velkou zajímavost skutečnost, že pokud jde alespoň o mluvení, není to tak složité jak to vypadá. Také psaní mi šlo lépe než psaní obyčejné latinky. možná to má něco společného s mým určitým zdravotním postižením v oblasti psychiky, kde jednou z vlastností, nebo příznaků nějaké formy autismu je skutečnost, že věci, které jsou pro normálního člověka složité, jsou pro mě jednoduché a naopak. právě proto mi šla ta japonština celkem dobře i písemně, i když jsem se nedostal k používání znaku místo obyčejných písmen nebo slov, což je pouze zjednodušené vysvětlení toho, jak to vypadá. 

Díky politické situaci před 17 listopadem 1989 a mým zdravotním postižením, jsem potom ve speciálním kurzu na dokončení základního vzdělání, měl také trochu němčinu, ovšem na můj vkus si myslím, že jsme se naučili jenom trošku základy a některé důležité věci tam chyběly, protože naše učitelka dělala hlouposti, Místo toho aby nás učila podle knížky. co se týká němčiny, tak na některé věci jako je například minulý a budoucí čas musím nějakým způsobem přijít sám.

rád bych se ale vrátil k pojednání o té japonštině z toho důvodu, že po likvidaci bytu mojí mámy když zemřela, se mi podařilo zachránit materiály, ze kterých jsem se tu japonštinu učil od kamarádek mojí babičky. mezitím jsem našel také nějaké zajímavé stránky na internetu, které se zabývají japonštinou a dokonce bych měl jednu historku z mé dovolené s tátou v horku, kterou bych vám rád vyprávěl:

Když jsem byl s tátou na dovolené v new Yorku, tak jsme jednou, nebo dvakrát byli v japonské restauraci, kde jsme si dali samozřejmě sushi, nebo nějaké jiné jídlo. nevím už přesně, co jsme měli dobrého, ale napadla mě taková legrácka, že bych se pokusil pochválit jídlo japonsky. Přestože jsem už v té době většinu věcí zapomněl, dal jsem to celkem dobře a kupodivu i správně dohromady a oni z toho byli tak vyjevený, že se možná klaní i dodnes. V Japonsku se místo podávání ruky na pozdrav lidé klaní.

Zajímají mne jakékoliv jazyky a hodně mě k tomu pomáhá internet. není to samozřejmě úplně mono, protože se jedná ještě pořád o mechanický překlad, ale docela dobré je pro výuku cizích jazyků používat Google překladač. člověk si může udělat představu o tom, jak se co řekne a jak je to napsané nějakým cizím jazykem. Někdy jezdím legrace a dokonce to ovládá i jiná písma, než používáme my. Neznamená to však pouze, že by ruština byla psaná azbukou nebo řečtina cyrillic o, ale dokonce to umí i čínštinu dcerka kterou to píše znakama stejně tak jako arabštinu, která vypadá jako kudrnaté vlnovky a klikyháky případně hebrejštinu, která vypadá jako rozsypané hřebíky nebo jako rozsypaný čaj. U takovýchto jazyků je nejlepší tomu prostě důvěřovat a doufat, že text bude pro ligy v zemích kde se používají takovéto jazyky dostatečně srozumitelný, a že dotyčný člověk bude schovaný eventuálním pravopisnými nebo gramatickým chybám které jsou způsobeny tím že je překlad strojový. proto je dobré to nejdříve vyzkoušet na nějakém cizím jazyku, který ovládáte, abyste se mohli podívat jakým způsobem to ten Google překladač přeložil, a vidět jaké tam jsou eventuální chyby. 

technika se stále vyvíjí a to, co jsme neměli v původním pojednání o cizích jazycích, píšu až teď, protože například jsem zjistil, že nejjednodušší způsob, jak psát texty je, text nadiktovat na telefonu. I v českém jazyce to dělá občas hlouposti, ale to se dá snadno opravit. Dokonce to umí angličtinu. tam je to důležité proto, že některé věci neumím správně napsat, protože to většinou nepoužívám a i když se jedná v tomto případě o angličtinu americkou. , mám jistotu, že je to aspoň správně napsané.

R.H.