Na svůj googlovský blog skoro nikdy nepíši, ale jelikož si na blogu projektu +Robinhelp newcgci komentovat vlastní články, prortože jde o jednu z věcí, kterou sopravuji, píši to sem jako doplněk ke článku o právě probíhající návětěvě z Japonska. Ve článku Naše vzácná návštěvqa z Japonska spousta věcí chybí, ale to nejpodstatnější tam je. Rád bych se na to podíval z poněkud osobnější stránky, takže to mám u sebe:
Slečnu Mičiko Suzuki znám dlouho, prorože mám kamaráda, který se kamarádí s jejím otcem, kterého máme v tom článku také představeného. Může se jednat o propagandu, ale avych dosáhl svého, hodlám o tom napsat svůj pohled na věc. Jezdí k nám páry ze zahraničí, vyrobené projektem +Robinhelp minimálně po dvou letech vzniku ukázat, že to funguje, což možná i po delší době udělala ta Mičiko se svým druhem, který se jmenuje Jasuhirio Nakamoto. I když Mičiko umí trochu česky, z čehož má občas legraci, vžýdycky jsme spolu mluvili spíše anglicky. Protože jsem se kdysi učil dokonce i japonsky, snažil jsem se teď si na nějaká ta slovíčka a fráze vzpomenout. Moc toho není, ale naše přátele (Mičiko s Jasuhirem) to velice potěšilo. Ono se moc nepočítá s tím, že by se Ecropan, nebo Američan naučil japonsky aspoň natoloik, aby mohl něco púochválit, nebo aspoň pozdravit, podškovat a tak.
Mimo setkání s japonským párem, který vznikl vyzkoušením projektu +Robinhelp, jsem zažil něco podobného v New-Yorku při návěštěvě jhaponské restaurace, kde jsem pochválil jídlo japonsky. Personál z toho byl tak vedle, že se nám klaněli a během toho nás vyperovodili ven.
Jesrtli mne Mičiko unese na zádech mám zjištěno už dávno. Nejen na naší cestěš s baším Robinhelpem do Japonska, ale i někdy před tím. V pátek na diskotíéce mne když jsem si s ní zatančil, vzala na koně také, ale navíc jeěště byly nějaké intimní důvěrnosti díky překvapení z toho že jsem si nějaké věci z té Japonščtinyx pamatoval správně a dokonce i na orální uspokonení mne v mezeře mezi dvěma hudebními bloky na toaletě jí stačily dvě piva. Japonci alkohol moc nesnesou. Funguje na ně rychleji než na nás, i když to byla desítka. Jasuhiro Nakamoto může být v tomto ohledu velice spokojený.
Když už o něm hovořím, tak je to člověk, který velmi málo mluví a než odpoví na něco, když se ho někdo na něco zeptá, chvíli to trvá. Občas se mi to stává také, ale daleko méně, než jemu. Jasuhiro Nakamoto vypadá jako že pořád nad něčím přemýšlí, hraje na housle, klavír, flétnu a trumpetu, rozumí počítačům a jako každý Japonec se zabývá také robotikou. Od Mičiko vím, že s ním byla na pár soutěžích konstruktérů robotů, takže se mohli seznámit i normálně, nebo se jenom kamarádit, protože kdyby byl Jasuhiro váce komunikativní, většinu těchto soutěží by vyhrál.
Oba jsou fajn a zatím jim to vychází.
R.H.
