V poslední době se psaní moc nevěnuji, protože některé věci je jednodušší přímo říci místo toho, abych je napsal. Používám k tomu většinou video, kdy natáčím například na YouTube videa, ve kterých mluvím na nějaká témata. Takový obsah má pořád, který se jmenuje "posezení s Robinem", který má už 3 řady. Některá témata jsou velice závažná a důležitá pro život, nebo je důležité se nad nimi zamyslet a vyjádřit se k tomu, takže bychom se mohli na některá podívat, která momentálně natáčím.
Co se týká YouTube, týkalo se jedno Posezení šikany a toxicity nejenom na internetu a sociálních sítích, ale i v životě. Pojednává o tom že pokud je někdo jiný, než všichni ostatní v oblasti chování, nebo vzhledu, stává se terčem posměchu šikany a toxicity. Je tady i částečně zmíněna moje osobní zkušenost.
Na toto téma dále navazuje další video, které pojednává o zneužívání dobromyslnost i zdravotně postižených lidí, mezi které patřím i já, ale chtěl jsem v přijatelné formě pro všechny probrat toto téma, protože i mně se občas stává, že jsem občas terčem určitého druhu zneužívání, ale mám to štěstí, že jsem varován příbuznými, takže se v podstatě nic neděje.
Aby videa na YouTube nebyla příliš Dlouhá, rozebírám tato jejich témata podrobněji na svém osobním facebookovém profilu formou živých vysílání. Tato živá vysílání obvykle následují poté, co natočím nějaké takovéto video a probírám podrobněji zadané téma tato živá vysílání u mě na osobním facebookovém profilu probíhají obvykle každý pátek a začíná to obvykle v 17:00 někdy dochází k výjimce, když je například v pátek nějaký svátek, kdy se živé vysílání koná v náhradním termínu teď nedávno tomu tak bylo z důvodu toho, že 30. Duben případu na pátek, kdy je svátek tak zvaného pálení čarodějnic protože si myslím, že je V tento den lepší si s přáteli, nebo rodinou udělat někde oheň a opékat na něm buřty, zneužívání dobromyslnosti zdravotně postižených lidí je jsem tedy živě na Facebooku probíral ve čtvrtek a ne v pátek.
Třetí video s vážným tématem je o přístupu k odlišnému chování, což znamená třeba neslušné chování, nebo jakkoli neobvyklé chování, které může budit rozpaky, kontroverzi, nebo odpor to platí zejména o nezvládání pravidel slušného chování, která jsou ve videu probírána. Z časových důvodů zde chybí některé věci, které byste neměli dělat, ale jak bylo uvedeno výše, obsah těchto videí je probírán živě na Facebooku formou živého vysílání. Každopádně by zkrátka neměl odlišně se chovající člověk poznat, že vám jeho odlišnost vadí.
Mezi tím jsem přidal další téma, které mě napadlo. V tomto čtvrtém videu se věnuji tomu, jak se šikana a toxicita ne jenom na internetu projevuje i v otázce soužití například zdravotně postiženého muže a zdravé ženy, kdy v tomto duchu po 1 vám ohledně ženské rovnoprávnosti. Ve videu uvádím nějaké příklady, proč není dobré obvykle používaný způsob tvorby páru, kdy je jak muž, takže na zdravotně postižená, protože se tak budou lépe vzájemně tolerovat. Problém ale je, že tak není doplněn smysl páru, protože zdravotně postižená žena nemusí bys svému zdravotně postiženému muži co platná, pokud není v praktickém životě šikovnější než on platí to také i naopak. To ale ve videu nemáme.
Co také v tomto článku nemáme, je jsou záznamy živých vysílání na Facebooku, která je jsem dělal proto, abych nich probral témata Šárka obsažená v těchto videích podrobněji. Po technické stránce by nebyl problém záznamy těchto živých vysílání z Facebooku stáhnout a vložit je sem, ale z hlediska zejména vizuálního obsahu to není nijak zajímavé a hlavně to může být dlouhé proto tady budeme mít pouze tato videa a zbytek je dohledatelný na mém osobním facebookovém profilu. Některé věci také vysvětluji písemně v tomto článku, abychom měli všechno pohromadě, což už jsem někde výše zmiňoval, protože tento článek píši na pokračování podle toho, co mě napadne a jaké video by se sem hodilo, aby byla celá tato problematika na jednom místě.
Jak zde již bylo uvedeno, záznamy živých vysílání na Facebooku v tomto článku zpřístupněny nebudou, protože se jedná o videa která jsou kolikrát velice Dlouhá, a navíc jsou vizuálně nudná. I tak zde některé věci chybí, a to jak v těchto videích, tak v záznamech živých vysílání čak rozebírající témata, o kterých mluvím v tomto článku i formou videa.
Dalo by se možná uvažovat o některých věcech, které bych v tomto článku zmínil, a sice skutečnost, že třeba i přirozené reakce na nevhodné chování mohou působit toxicky, nebo urážlivě. Například nám ve videoobsahu zcela chybí takový nápad, že by se k tomuto účelu založila nějaká hospoda, nebo restaurace či kavárna po vzoru podnikových restaurací mých přátel z vesmíru, kde například moje neslušné chování nikomu nevadí, protože většina lidí, která tam je se tak chová podobně, takže to tolerují. V mém případě mě osobně nebude vadit, když si v takovém případě od 7:00, ale úplně správně byste to dělat neměli, protože to může připadat tomu špatně se chovající mu člověku od vás toxické a urážlivé. To sice není můj případ, ale nesprávné chování, jakým je třeba krkání a prdění u stolu, byste měli ignorovat.
Jak posledních třech epizodách tři řady pořadu "posezení s Robinem", tak živých vysílání na Facebooku, kde se tato témata hlouběji rozebírají nám také chybí jako příklad několik míst, která můžete navštívit proto že leží na této planetě, takže se nemusí létat nikam do vesmíru. To, co konkrétně chybí jsou moje vzpomínky na cestování na západ, díky čemuž mohu jako příklad uvést například Londýn ve velké Británii nebo New York ve Spojených státech. Pojďme se na to podívat:
Ještě za totality se mi podařilo se s tátou a babičkou dostat do Anglie. Tehdejší ministr zahraničí, nebo už nevím čeho Lubomír Štrougal nám to dovolil a co se týká Londýna, tak je takovým místem ulice cCarnaby Street, která je jakýmsi střediskem pankáčů a všeho co k tomu patří. Znamená to konkrétně, že tam byli speciální obchody s bláznivým oblečením pro pankáče, kadeřnictví, kde si můžete nechat udělat bláznivý účes a speciální punkové kavárny a restaurace, do kterých jsme se nedostali například proto, že jsem byl ještě malý tečka v Anglii je totiž takový zákon, že děti nesmí do hospody, aby se dospělí chlapi mohli bavit jak chtějí, protože v opačném případě by se děti učily sprostě mluvit, což není dobré. Samotní pankáči to taky moc nepoužívali, protože se v té ulici Carnaby Street váleli po zemi a člověk musel dávat pozor aby na někoho nešlápl nebo do někoho nakopnul, protože by to mohlo špatně dopadnout proč to uvádím jako příklad? Protože je to jedna z věcí, kdy si nemáte ničeho všímat, i kdyby to bylo sebevíce zajímavé na pohled, což v tomto případě znamená prapodivné vzhled těch pankáčů, případně jejich chování a celkový vzhled daného místa.
Město New York ve Spojených státech je známé ne jenom tím že je tam Socha Svobody a mrakodrapy, ale také tím že narozdíl od Londýna nejde jenom o jednu určitou ulici, ale v zásadě o celé město, kdy je lepší si ničeho nevšímat, aby váš udif někomu nevadil a nevyvolal případné potíže. Jde o to, že New York je vyhlášený tím, že tam žije spousta všelijakých lidí, včetně všelijakých podivínů, pankáčů, skinhead a nejrůznějších individuí. Všichni takoví lidé mají právo se chovat neobvyklé a v rámci politické korektnosti a respektování osobní svobody je namístě si čehokoliv neobvyklého nevšímat na některá místa je lepší vůbec nechodit ani za dne, protože to není bezpečné zejména pro turistů z jiného města nebo z jiné země co se týká mých návštěv Spojených států, podobně je na tom Florida, ale tam jsem moc takovýchto věcí neviděl, protože jsme žili v malém městě u moře a větší města, která jsme navštěvovali, tak jsme je navštívili za účelem návštěvy nějaké turistické atrakce jako je třeba Disney world v Orlandu.
Ostatní věci z USA znám od příbuzných, které tam mám, a nebo z filmu. Určitá komunitní místa vznikají i v Praze, ale není to tak propracované, jako v Americe a nebo v Evropě například v Amsterdamu, kde si lze například legálně objednat marihuanu v kavárně ne že bych si s tátou v Amsterdamu dával jointa, ale je to známá věc.
Zmíněná komunitní místa o kterých je jsem se zde zmínil, jsou takové věci jako že třeba v New Yorku, nebo v kterémkoliv větším americkém městě máte jednu, nebo více ulic, které jsou obývány komunitami různých národů, takže máte třeba čínské město, což je jedna nebo více ulic, ve které jsou čínské obchody, čínské restaurace a žijí tam činění se vším co k tomu patří včetně zvyku takže je zajímavé se tam tudy pouze projít a rozhlížet se. To samé platí i o italských komunitách, kdy zase na určitém místě v jedné nebo více ulicích najdete vedle sebe nejrůznější italské obchody pizzerie a Italy, kteří tam žijí jako doma včetně typického hulákání po sobě a vyhazování věcí z okna a podobně. Za normálních okolností by se tak takovéhle komunity chovat neměli, když nežijí ve své zemi, ale je jim to dovoleno, každý to respektuje i když je to pro domácí obyvatelé něco neobvyklého, díky čemuž je to zejména pro turisty zajímavé.
Do takové míry, jak jsem to popisoval to bohužel v Praze není, ale i v místě kde já bydlím je spousta asijských obchodu, kde většina obchodu provozují Vietnamci. Ti zde mají i svoji restauraci Šárka jinak je v mém okolí také restaurace Čínská a z arabských zemí, nebo se zemí s islámským náboženstvím se v mém okolí nachází také turecké bistro Šárka které se nazývá mahir kebab, ikdyž údajně se jedná o Turky ale o pákistánce, nicméně je to dobré, takže zde máme takovéhle zajímavé věci.
To znamená že stejným způsobem by se měly respektovat lidé, mezi které patřím i já, což by se mělo projevovat tím, že byste si nevšímali toho jakým způsobem se třeba já chovám, nebo lidé kteří se z jakéhokoliv důvodu nechovají příliš společensky, protože jsou třeba nějakým způsobem postižení a podobně.
